Vlastně, mohli bychom si někde objednat pěknou fošnu, zalít jí do pryskyřice, pak to na stroji z každý strany obrousit a bylo by to. Pěkně jeden jako druhej a žádná velká dřina. Nebo to objednat hotový z Alíku a rovnou Vám to tu naservírovat. No jo, ale my to děláme ještě trochu jinak…
Každý kus je originál a má svůj příběh. Ten příběh začíná tím, že si uděláme výlet nebo jdeme na procházku a jak já říkám, jdeme ,,na klacky’’. Jedem třeba do Alp, vyběhnem si tam nějakou horu a po cestě, jak se tak ohýbám, že už nemůžu a ruce tahám pozemi, hle, pěknej kousek dřeva. Tak si ho naložím do batohu a pak ho táhnu celou cestu. Nebo když sejdem z kopce a jdem si za odměnu ponořit nohy do ledový řeky, ještě se mi nestalo, aby tam neležel nějakej unikát.
Nebo si někdy zaletíme pro dřevo třeba do Irska, tam si uřízneme kus vzácnýho keře, který u nás nemáme a pak je pašujeme letadlem domu. Jindy zase jdeme celý dny napříč Alpami, Šumavou, nebo Krkonošema za tím pravým úlovkem no a to je začátek toho příběhu. Ale řeknu Vám, že se ty klacky a další pěknosti někdy pěkně pronesou.
Když už máme materiál, musí nastat ta správná chvíle, musí přijít nějaká múza, nápad nebo osvícení. Zrak padne na ten pravý kus a pak nastává fáze hraní si a fantazírování. Kde to zabrousit, jak to zalít, co tam přidat a nepřidat. Tahle fáze trvá i několik dní. Když už je jasná vize, chce to jen brousit a brousit a čím jemněji brousím, tím více mě okouzluje to, co je celou dobu skryto uvnitř. Pomalu to vyniká a chce to jen doleštit. Tak, to je ono. Nádhera.
Ale nastává ještě jedna věc. Chvíle, která rozhodne. Ano, vyvrtání dírky. Zdá se to jako banalita, ale ani nevíte, jak napjatá chvíle to je. Jde o všechno. V jedné vteřině mohu zahodit několikadenní práci. Tím nejjemnějším vrtáčkem se pomalu přibližuji a na pomalé otáčky se snažím udržet směr. Hrozí totiž, že se vrtáček zalomí a zůstane uvnitř přívěsku (mnohokrát se mi to stalo). Ještě poslední úprava, s citem vtáčím jemný úchyt a nesmím použít příliš mnoho síly, jinak se zlomí očko a vše je ztraceno.
Povedlo se, to je radosti.
Díky, že šíříš radost, úsměv a přírodu.
Baru
